Diagnostika Revmatických onemocnění
Pro správnou diagnostiku a léčbu revmatoidní artritidy jsou nejdůležitější následující vyšetření: odběr a vyšetření krve, rentgenové vyšetření a v případě možnosti i punkce postiženého kloubu.
-
Vyšetření krve - důležité je především vyšetření revmatoidního faktoru, což je druh autoprotilátky, který se vyskytuje až u 80 % pacientů s revmatoidní artritidou.
Revmatoidní faktor se však může vyskytnout i u dalších autoimunitních onemocnění, případně se vzácně nachází u zdravých jedinců.
Průkaznější jsou tzv. anti-CCP protilátky, které jsou specifické pro revmatoidní artritidu. Ale pozor: samotná přítomnost revmatoidního faktoru ještě neznamená, že jedinec má toto onemocnění.
Z krve je rovněž možné určit stupeň zánětlivé aktivity, především podle počtu bílých krvinek a koncentrace látky zvané CRP (C-reaktivní protein).
-
Rentgenové vyšetření – rentgenové snímky se pořizují pravidelně v průběhu nemoci. Pro lékaře je důležitá možnost srovnat rentgenové snímky z různých časových období, a určit tak, zda a jak rychle postupuje zánětlivý proces poškozující klouby.
-
Punkce kloubu – některé postižené klouby jsou zvětšené a bolestivé nejen kvůli otoku okolních tkání, ale také z důvodu vyššího množství nitrokloubní tekutiny, která je vylučována do kloubní dutiny. V takových případech se často provádí kloubní punkce – nabodnutí kloubu dlouhou jehlou a nasátí nitrokloubní tekutiny. Z ní je možné zjistit pravděpodobnou příčinu zánětu, navíc odsátí určitého množství tekutiny uleví postiženému kloubu a zmírní bolest.
Diagnostika Bechtěrevovy choroby není snadná a může trvat i několik měsíců, než se s definitivní platností potvrdí, zda jde právě o Bechtěrevovu chorobu.
Návštěva lékaře zahrnuje nejprve anamnézu, kdy je nutné zodpovědět otázky o zdravotním stavu a současných obtížích. Lékař se pravděpodobně zeptá, kdy potíže začaly a jaký měly průběh až do současné chvíle. Bude chtít znát užívané léky a také všechny závažnější choroby, které se kdy vyskytly u blízkých příbuzných.
Při celkovém vyšetření lékař zhodnotí pohyblivost páteře a velkých kloubů. Pátrat bude také po dalších projevech nemoci, proto vyšetří i srdce, plíce a oči.
Důležitý je rovněž odběr krve a zhodnocení laboratorních výsledků pro případný průkaz rizikového antigenu HLA-B27 a posouzení zánětlivé aktivity v organismu (podle počtu bílých krvinek, koncentrace C-reaktivního proteinu v krvi apod.).
Pokud bude jako příčina obtíží diagnostikována Bechtěrevova nemoc, lékař stanoví léčbu, jejíž účinnost bude pravidelně kontrolovat. Na prohlídkách také vždy posoudí rozvoj nemoci a případně upraví léčbu.
Vždy budou součástí vyšetření posouzení změn na páteři a kloubech, odběry krve a rentgen. Podle snímků a magnetické rezonance páteře, případně kloubů, může lékař přesněji určit, zda a s jakou rychlostí onemocnění postupuje a nakolik je účinná zvolená léčba.
Pro správnou diagnózu je potřeba provést základní a v některých případech také speciální vyšetření.
-
Anamnéza - během rozhovoru s pacientem se lékař vyptává na základní údaje o jeho potížích: kdy se objevily první příznaky, kde a jaký byl jejich charakter atd.
Důležitá je také rodinná anamnéza, tzn. informace o tom, zda psoriázou trpí někdo z blízkých příbuzných pacienta.
-
Klinické vyšetření – někdy může být psoriáza diagnostikována z typických příznaků a průběhu choroby. Zkušený dermatolog (kožní lékař) pozná charakteristický vzhled psoriatických ložisek. Jen v komplikovanějších případech je nutné přistoupit k náročnějším vyšetřením.
-
Laboratorní vyšetření krve – pro diagnózu psoriázy nemají laboratorní testy velký význam. Provádějí se v průběhu léčby, zvláště pokud pacient užívá léky, které mohou mít závažné vedlejší účinky.
-
Kultivační vyšetření – prokáže přítomnost bakterií nebo kvasinek. Užívá se tehdy, je-li nutné odlišit psoriázu od kožních projevů způsobených infekcí.
-
Kožní biopsie – pokud není možné diagnostikovat psoriázu ze samotného vzhledu kůže a typického průběhu onemocnění, provádí se kožní biopsie. Lékař odebere malý kousek kůže, který se poté hodnotí pod mikroskopem.